Kurz akvarelu - krajina

Dvě lekce (tedy 6 hodin) zabrala malba krajinky podle předlohy. Tato lekce mě úplně nadchla a taky hodně naučila. Použila jsem jak mokrý, tak suchý akvarel a vyzkoušela jsem si i krycí kapalinu a fix.

Předlohu jsem si vybrala pořádně zimní, protože zatím se sníh Praze vyhýbá - tak si ho aspoň namaluji...

Náš lektor mi pomohl vymyslet postup - sice se od původního obrázku bude trochu lišit, ale to mi vůbec nevadí, protože nemám ambice dělat přesnou kopii. První fáze je detailní rozkres tužkou a aplikace maskovací kapaliny na oblast zasněžených větví v horní části obrázku:

Až kapalina uschne, nastává největší dobrodružství - základní vrstva pozadí "do mokrého". Obrázek na podložce důkladně promáčím velkým štětcem čistou vodou - musí být nakloněný, aby přebytečná voda stekla na stůl a nezůstaly na papíře loužičky. Pak je potřeba jednat rychle - na štětec nabírám neředěné barvy - modrá, fialová, do středu přijde teplá oranžově žlutá. Barvy se krásně do sebe propíjejí a tento okamžik, kdy člověk nemá barvy úplně pod kontrolu, si velmi užívám. Ještě stihnu našvihat tmavé stíny pod křoví a barvy už začínají zasychat. Oblasti zakryté maskovací kapalinou zůstaly neposkvrněné a ještě nějakou chvíli budou čekat na svůj čas.

Vše uschlo a jde se na detailní práci. Větve, kmeny stromů, obrysy křovin... Piplačka s brankou a drobnými detaily. Nakonec odstranění maskovací kapaliny a domalování sněhu. Další ztmavování kmenů a větví... a další a další ztmavování a doladění sněhu... Nejtenčí větvičky stromů jsem na radu lektora malovala kaligrafickým štětcem.

Z výsledku mám upřímnou radost! Předtím bych si na takový obrázek s akvarelem netroufla, tady je opravdu potřeba znát postupy a techniky... Jakmile se je jednou člověk naučí, získá pár zkušeností, pak už není se čeho bát.